Aktuálně


Ceny 2013 (15.3.2013)


Tisková informace (pdf)
Slavnostní vyhlášení cen za rok 2013 (doc)





Ceny 2012 (9.3.2012)


Slavnostní předání cen za rok 2012




Prohlášení k obvinění Milana Kundery (21.11.2008)

Nadměrná horlivost a soukromý zájem zaneřádily české veřejné poměry a žurnalistiku, zostudily ve světě nejen slavného spisovatele, ale i demokratický systém v České republice.

Příběh má několik fází, pokusíme se jej popsat na základě materiálů a článků uveřejněných v tisku, tedy kontrolovatelných veřejností.

V březnu 1950 přešel tajně hranice Miroslav Dvořáček, náhodou se potkal v Praze se svou známou, studentkou Ivou Militkou, a nechal si u ní na koleji kufr. Iva Militká o tom řekla příteli Miroslavu Dlaskovi a ten to řekl kolegovi studentu Zdeňku Pešatovi. Dlask od Militké věděl, že Miroslav Dvořáček je agent-chodec, a podle Pešata jej oznámil Bezpečnosti. Milan Kundera, jehož jméno figuruje ve zprávě pracovníka kriminálky, svou jakoukoli účast na udání odmítá.

Studentská kolej na Letné byla však v té době pod dohledem kriminálky, protože ta měla podezření, že by se tu mohl skrývat nedopadený třetí z vrahů známého režiséra. Správa koleje dostala pokyn oznamovat každého, kdo v koleji nebydlí a kdo by si tam nechal věci nebo tam přespal. Vedení koleje i studenti každý takový případ hlásí, dokonce i své příbuzné. V tomto smyslu přicházejí do koleje ohledat Dvořáčkův kufr vrchní strážmistr Rosický a strážmistr Hanton, najdou v něm ale jen nevinné osobní potřeby.

Protože však Iva Militká kriminalistům sdělí, že Miroslav Dvořáček je zběh z vojny a přichází nelegálně z Německa, kriminalisté si v knize pátrání ověří, že Dvořáček je hledán kriminálkou v Plzni, počkají na něj a zatknou ho. Militkou v té době téměř násilím drží její spolubydlící v jiném pokoji. Miroslava Dvořáčka pak čeká proces a soud a mnohaleté vězení, ale to už s tímto naším příběhem nesouvisí. Dlask ani Militká nebyli ani jako obvinění ani jako svědci účastníky procesu.

Fáze druhá vypráví o tom, jak Adam Hradilek učinil z Rosického záznamu mediální výbušninu. V Ústavu pro studium totalitních režimů shromažďuje k politickým procesům padesátých let výpovědi a svědectví pamětníků, a taky se zabýval Dvořáčkovým procesem, trýznícím svědomí jeho příbuzné Ivy Militké. Kvůli ní a taky na žádost jejího vnuka se případu intenzivně věnuje od chvíle, kdy objevil Rosického záznam. A pak, aniž si zjistil okolnosti Dvořáčkova zatčení, tak jak byly následně popsány živými svědky v novinové kampani, a aniž kriticky rozebral Rosického záznam, který zřetelně viní z udání Ivu Militkou, zveřejnil jej s vlastní rozsáhlou úvahou o jím prokázané Kunderově vině na Dvořáčkově neštěstí. Než článek uveřejnil, rozpoutal dotazovou kampaň o Milanu Kunderovi, z níž části zveřejnil. Samotného Kunderu se na obvinění optal negramotným textem faxu, v němž spisovatele neinformoval o svém objevu, jen požádal, aby sdělil, co si pamatuje o inkriminovaném datu.

Fáze třetí podává obraz stavu českého tisku a médií v roce 2008. Zaujalo nás, že Česká televize výbušnou informaci Respektu zveřejnila o den dřív než sám Respekt vyšel, a potom už jsme sledovali jenom, jak se který list nebo autor profiluje se slavným spisovatelem v pozadí. Původní a velice soukromá iniciativa nekvalifikovaného psavce překročila rámec údajně Kunderova případu a stala se symptomatickým znakem českých veřejných poměrů.

Stydíme se za poměry, v nichž může být kdokoli obviněn bez ověřeného důkazu a v nichž se ke kampani přidá většina tisku a médií, stydíme se za poměry, kdy komentátor významného deníku může nazvat Kunderovu obranu zahraničními spisovateli „čuňárnou“, a kdy se bez zardění moralizující ctižádostivci lačně přiživí na neúctě ke slavnému kolegovi špinavou slinou. Můžeme proti těmto hanebnostem působit jen spisovatelským slovem. Což tímto prohlášením činíme a jménem všech slušných lidí v Čechách a na Moravě se Milanu Kunderovi omlouváme.

Toto Prohlášení jednomyslně přijalo plenární zasedání Akademie literatury české dne 21.listopadu 2008 v Národní knihovně.

Podepsáni:
Roman Cílek
Jan Cimický
František Cinger
Václav Dušek
Daniela Fischerová
Milan Hrabal
Otakar Chaloupka
Vlastimil Ježek
Vladimír Justl
Eva Kantůrková
Alex Koenigsmark
Jan Kostrhun
Jan Krůta
Zdeněk Mahler
Lubomír Macháček
Marcella Marboe
Karel Milička
Miloš Pohorský
Petr Prouza
Roman Ráž
Václav Suchý
Andrea Vernerová
Zdeněk Volný
Jiří Žáček


Prohlášení ALČ k obvinění Milana Kundery (16.10.2008)

Akademie literatury české důrazně protestuje proti způsobu, kterým Ústav pro studium totalitních režimů na základě pochybného dokumentu osočil spisovatele Milana Kunderu z toho, že v roce 1950 udal agenta Miroslava Dvořáčka tehdejší státní bezpečnosti. Nehorázná skandalizace, rozšířená senzacechtivými médii, stačila během několika dní poškodit Kunderovu pověst po celém kulturním světě. Přestože Milan Kundera svou vinu popřel, jeho slovu se nevěří, stejně jako se nevěří svědectví literárního historika Zdeňka Pešata, který pravého viníka veřejně jmenoval – pracovníci Ústavu trvají na svém. Domníváme se, že nejblíže pravdy je prohlášení Josefa Škvoreckého: „StB a SNB byly všemocné, nekontrolované a nekontrolovatelné organizace. Kdo věří jejich záznamům jako Písmu svatému, je podle mě idiot.“ Atmosféře důvěry v právo a spravedlnost unáhlené závěry Ústavu rozhodně spíše škodí než prospívají. Žádáme proto, aby Ústav pro studium totalitních režimů buď předložil veřejnosti skutečně hodnověrné důkazy, anebo se Milanu Kunderovi veřejně omluvil.

Eva Kantůrková, Jiří Žáček, Václav Dušek
a další členové Akademie literatury české
16.10.2008