Láska v Praze

Vladimír Páral

Nakonec spí všichni se všemi, v hlavním proudu manželé s manželkami a v postranních milenců s nevěrnými manželkami a milenky se ženatými pány, šestnáctileté i šestasedmdesátiletí a novomanželé i vícenásobní recidivisté, zde recidivistka s lovcem žen a tu zas bývalá prostitutka s bývalým jáhnem a křehounké čisťounké jemňounké včera-ještě-panny i zasloužilí vzpěrači sexu ověšení zlomenými srdci a Vietnamec s Kubánkou a šlachovitý černý Ethiopan s tlustou růžovou občankou NDR, tu ta s tím a tam ten s tou, spontánně nebo s rozličnými pomůckami, a přízemním oknem koleje (jež pootevřely studentky) Vysoké školy ekonomické v Praze 3 vhupkalo do umývárny jen v této noci devět studentů a tiše se rozdělilo do pater a dívčích pokojů, devět švarných a zdatných mládenců a v těch devíti pokojích to nastalo celkem 27 x, slovy sedmadvacetkrát a i ta závěrečná devítka byla pořád ještě spontánní, ach, zlatý čas (a výkonnost) mládí… ale republika zdatné a výkonné ekonomy stejně jako pracovité a bohaté kooperace schopné ekonomky opravdu potřebuje, neboť jinak naše měna nebude konvertibilní nikdy…

A není pravda, že každé animal post coitum triste, naopak uvolnění přináší i radost, vesele zašumí sprchy a zde si vstávají ještě na skleničku vína patřícího k lásce, nebo on se vykloní z okna s poslední cigaretou a ona tiskne rozpálenou tvář k okennímu sklu nevěříc dosud svému štěstí a znovu zaznívá tichá noční hudba, než to konečně všechno usne a spí, v objetí nebo každý už na své půlce lůžka, ale zde velice mladá žena usnula držíc v ruce jeho dozpívavšího ptáčka a on usínaje položil jí svou ruku znovu tam, kde začal, a celé desítky kilometrů zmilovaných těl se hrouží do klidu a spí a sní, každodenní milión snů Prahy pod hvězdami, jejichž magické věčnosti se nijak netkne, že dnes na ně pohlédlo vlastně hrozně málo lidí.

Ráno sny překrojeny budíky a již přilétají milióny starostí, vzbudit dítě, změřit mu teplotu, vypravit je do školy, vyndat kuře z mrazáku a zalít květiny, vzít s sebou a nezapomenout to, tohle a ještě tamto, ale hluboko pod tím neochvějně přežívá vědomí, že žiju, že žiješ, že žijeme a spolu, a tak tě ještě pohladím, miláčku, a ty mi ještě dej pusu, a někde se nahonem pomilují ještě jednou a jinde to zkusí aspoň ráno, když večer nic nebylo, a zde on se probudí v cizím bytě a dosud nechápe, kde to vlastně je, zde zas ona procitla v neznámém bytě v jeho posteli, ale ženy bývají praktičtější a tak si nepozorovaně opsala ze štítku telefonu jeho číslo, a tu se oba probudili v cizím bytě s úžasem, kdo to tady leží vedle mě v posteli, ale to je vlastně dobrý důvod k seznámení, ne?

Začíná nový den a velký a mocný hlavní proud se rozlévá do statisíců osobních stružek, teď se musíme rozejít, ale večer se tu zase sejdeme, protože oba k tomu máme pádný důvod, já tebe a já tebe, a naše blízkost neustává v tom světle, které máme spolu, v tom všepronikajícím jasu nesmírného zářivého oceánu života, jehož vlny se vzdalují, aby se mohly vracet, pořád a navždy, v radosti a svobodě svého nikdy nekončícího pohybu.

(Úryvek, z knihy Dekameron 2000 aneb Láska v Praze.)